- Ženatý (chomout nasazen 10. září 1994)
- Děti Radek (1995) a Daniel (1999)
- Trvalé bydliště: Žatec u Moskvy (oblíbená hospůdka)
- Přechodné bydliště: Praha U Topolů (pražská oblíbená knajpa)
- Vzdělání: vysokoškolské (Vojenská vysoká pedagogická škola Bratislava)
- Nesnáší: lež, přetvářku a záludnost
- Miluje: ženy, grilované koleno a dobré pivo!
Den, kdy poprvé spatřil světlo světa
19. únor 1970 cca v 05,00 hodin ráno, ale to si už nepamatuje a nechce se na to stále dokola ptát mámy, už je mu to sedmatřicet let trapný :-)) Ale jedno ví jistě. Bylo to v porodnici, v nejmladším městě, městě květů, v prvním socialistickém městě Havířově.
Dětství
Co si z něj pamatuje, byl klidným dítkem co furt řvalo jako tur, když něco chtěl a nějak na to rodiče nereagovali.
Období povinné školní docházky (základka)
Školu miloval natolik, že se nemohl dočkat rána až zase hodí tašku na záda a půjde ohromovat své spolužáky svými znalostmi :-)) Z tohoto období si pamatuje na to, jak se s učitelkou Holou hádal a tvrdil, že je slepá, když mu dala trojku místo očekávané jedničky, protože sama neuměla číst a už vůbec ne luštit hieroglyfy. Pak zrudnul vzteky podruhé, když se celá třída přiznala, že neumí básničku a všichni dostali kouli. Taková nespravedlnost! Ale jinak to byla dobrá baba :-))
Období povinné školní docházky (střední škola)
Místo učňáku, co rodičům nabízel agent fotbalového ostravského Baníku, se rozhodl udělat kariéru v zeleném. Stal se nejmenším žákem - nevojákem na Střední vojenské škole v Martině. Ženský, co jej tam vystrojovaly, si ho chtěly vzít domů jako maskota - skřítka. Postupně si vypracoval pozici rovnocenného kluka, avšak šikanu na vlastní kůži zpočátku zažil. Inu, v té době bylo blbců...:-)) Věnoval se recitaci, v ruštině. Dodnes si pamatuje první větu ze své maturitní otázky, ale už neví, jak se to píše, takže asi takhle: "Glavnoj udarnoj siloj suchaputnych vojks javljajut sa tankovyje vajska". Rozumíte tomu? On už taky ne :-))
Období povinné školní docházky (vejška)
Povinný odchod na vejšku do Blavy, do budovy, které nikdo neřekl jinak než "kokot", není se co divit, nápadně se mu tvarem podobala, chytrej architekt :-)) Rok se potýkal s pány Marxem, Engelsem a Leninem, po revoluci 1989 s novodobou filozofií a oborem - kulturologie. Ta revoluce přišla včas, jinak by mu asi z těch komunistickej keců v knihách ruplo v bedně :-)) Věnoval se divadlu, stal se členem oblíbeného vojenského souboru "Kamene". Díky Zdeno Ušelo (to byl principál a skvělej člověk). napsal diplomku na téma: Obraz mladé ženy v současné české dramatice. Inspirací a hlavní "hrdinkou" byla krásná Zuza z Fontány pro Zuzanu Eva Vejmělková. Kočka, vážně. Ten Rapoš, rejža co s ním je od jejích šestnácti musí bejt šťastnej. Já jsem taky, díky Evi, hodně jsi mi pomohla.
První "moderátorské" kroky
Pokud se to dá tak směle nazvat. Vlastní maturitní ples. Organizoval jej se spolužáky a pak taky odspíkroval. Asi dobře. Pamatuje se hlavně na to, když k němu na konci přišel táta a se slzami v očích řekl: " Vůbec jsem nevěděl, jakého mám syna. Co umí!" Díky tati, tuhle větu nikdy nezapomenu...
Krátce, telegraficky...
Po vejšce ho vítr zavál do města Žatec. Tam pracoval jako náčelník klubu na letišti, které ještě donedávna bylo srovnáno se zemí. Poté pracoval chvilku na vojenské správě v Ústí (to byla drbárna, fuj už nikdy!), v kultuře v Praze, a po devíti letech a desíti měsících svlékl uniformu, protože staří komouši podplukovníci potřebovali dosloužit, aby brali doživotně nějaký paršule od armády. Jediným kladem v uniformě bylo to, že jsem se díky tomu poznal s Liborem Petrů, co pracoval v Údě jako civil. To bylo životní setkání. Libore, ještě tě nějakej pátek budu strašit! Máš radost? :-))
V civilu dělal v novinařině a po několika týdnech dokázal vytočit šéfredaktorku natolik, že odešel, jinak by ji měl na svědomí:-)) Poté pracoval u největšího slizouna v BOX TV, kde poznal prima parťačku Zdeničku Hrubešovou. Prima holka. Zpívá, pořád trajdá v zahraničí. A přitom to bylo takové kůzle vystrašené..:-))
